República de Bolivia

Bolívie


Rychlá navigace: Geografie - Mapa Bolívie, Vlajka Bolívie, Koka, Města Bolívie, Fotografie z Bolívie

Základní informace

Oficiální název: República de Bolivia
Prezident: Juan Evo Morales Ayma (od 22. ledna 2006)
Rozloha: 424,162 sq mi (1,098,580 sq km)
Populace (k roku 2005): 8,857,870 (tempo růstu: 1.5%); novorozenců: 23.8/1000; úmrtnost dětí: 53.1/1000; průměrné stáří: 65.5; obydlení ma sq mi: 21
Hlavní město (k roku 2003): Sucre, 204,200;
Sídlo vlády: La Paz, 1,576,100 (metro. area), 830,500 (city proper)
Ostatní velká města: Santa Cruz, 1,168,700; Cochabamba, 815,800; El Alto, 728,500; Oruro, 211,700
Měna: Boliviano
Jazyky: Spanish (španělština), Quechua (kečujština), Aymara (aymarština) - všechny 3 jazyky jsou úřední
Ethnicity/race: Quechua 30%, mestizo 30%, Aymara 25%, běloši 15%
Náboženství: římskokatolický 92%, baháisté 3%, jiné 5%
Gramotnost: 87% (k roku 2003)
Ekonomika: GDP/PPP (k roku 2004): $22.33 miliard; na hlavu $2,600. Tempo růstu: 3.7%. Inflace: 4.9%. Nezaměstnanost: 9.2% v městských oblastech (k roku 2003). Orná půda: 3%. Zemědělství: sójové boby, káva, koka (coca), bavlna, kukuřice, cukrová třtina, rýže, brambory; dřevo. Pracovní síla: 3.8 million; zemědělství, průmysl, služby průmysl: důlní, hutnický, ropný, jídlo a nápoje, tabák, řemeslný, oděvní. Přírodní zdroje: cín, nafta, petrolej, zinek, wolfram, antimon, stříbro, železo, olovo, zlato, dřevo, vodní elektrárny. Export: $1.986 miliard (f.o.b., k roku 2004): ropa, zemní plyn, sojové boby a sója, zinek, ruda, cín. Import: $1.595 miliard (f.o.b., k roku 2004): ropné produkty, plast, papír, letadla a součástky, balené potraviny, automobily, insekticidy. Hlavní obchodní partneři: Brazílie, Venezuela, Kolumbie, Spojené státy americké, Peru, Argentina, Chile (2003).
Komunikace: Telefonní: pevných linek: 600,100 (2003); mobilní sítě: 1,401,500 (2003). Radio stanice: AM 171, FM 73, krátké vlny 77 (1999). televizní stanice: 48 (1997). Internetové kavárny: 7,080 (2003). Uživatelé internetu: 270,000 (2002).
Doprava: Železnice: celkem: 3,519 km (2004). Rychlostní komunikace: celkem: 60,282 km; dlážděné: 3,979 km; nedlážděné: 56,303 km (2002). Vodní toky: 10,000 km (komerčně využitelné - plavební) (2004). Přístavy:Puerto Aguirre (tok Paraguay/Parana, na hranici Bolívie/Brazílie); Bolívie má volný přístup k přímořským přístavům v Argentině, Brazílii, Chile, a Paraguayi. Letiště: 1,065 (k roku 2004).
Mezinárodní spory: Chile odmítlo tvrzení Bolívie o obnově koridoru Atacama, podstoupený v Chile v roku 1884, nabízející namísto neomezeného, kontrolovaný přístup k moři přes Chile pro Bolivijský zemní plyn a další komodity.

Evo Morales

Juan Evo Morales Ayma (narozen 26. října 1959 v Isallavi u Orinoca v regionu Oruro, Bolívie) je vůdcem bolívijské socialistické strany Movimiento al Socialismo (MAS) a hnutí za práva pěstitelů koky. Od 22. ledna 2006 je bolívijským prezidentem.

Důležité kontakty

DŮLEŽITÉ KONTAKTY Nejbližší zastoupení ČR je v Peru: Embajada de la República Checa, Baltazar la Torre 398, San Isidro, Lima, tel: 00511-2643374, 2643381. Důležitá telefonní čísla: podrobné informace o cestování i případnou pomoc poskytuje Secretaria Nacional de Turismo, Calle Mercado 1328, Casilla 1868, La Paz, Bolivia, tel: (2) 367463, fax: (2) 374630.

Historie a obyvatelé

Původně byla Bolivie domovem Tíwanaků, kteří byli označováni podle svého střediska Tiahuanaco, ležícího nedaleko jižního břehu jezera Titicaca. O neobyčejné kulturní vyspělosti tiahuanackého obyvatelstva svědčí zachovaná architektura a sochařství. Do 15. století vládli Bolivii nejprve indiánské kmeny Ajmarů a poté Inků. Ve 30. letech 16. století smetli španělští dobyvatelé inskou civilizaci čímž nastalo 200 let španělské vlády. Na kongrese v Chuquisace 6. srpna 1825 se odtrhli španělští dobyvatelé od své země a vytvořili nový samostatný stát, který pojmenovali po velkém hrdinovi bojů za nezávislost Venezuelci Simónu Bolivarovi. Prvním prezidentem Bolivijské republiky se stal generál Sucre, po kterém je pojmenováno i hlavní město. Bolívie vedla ve své historii války, ani v jedné nebyla úspěšná. První byla v 80. letech 19. století - Bolívie se zapojila do Pacifické války, v níž ztratila na západě přístup k moři ve prospěch Chile. Druhá, a zatím poslední válka byla v letech 1932-1935 s Paraguayí, kde Bolívie ztratila velké části provincie Chaco, které připadlo Paraguay.
Indiáni tvoří 50% obyvatelstva, většinou jsou to kečuové a Ajmarové, zbytek jsou španělé nebo ostatní, ale španělštinou hovoří jen 1/3 obyvatelstva. Více než polovina lidí žije na venkově, sklízí a chovají jen to, co jim postačí na přežití. Lidé ve městech pracují většinou v továrnách a žijí v chatrných domkách na okrajích měst.

Koka

V roce 2004 Evo Morales a Carlos Mesa povolili v provinciích Chapare a La Paz legální pěstování koky. Plantáže už nejsou ničeny armádou, pěstování ani užívání není nelegální (do roku 2006 bylo povoleno pouze několik málo keříků (myslím že 3) pro vlastní potřebu). Tímto tahem si Evo Morales získal mezi venkovany velkou skupinou voličů. Koka pro ně neslouží jako droga, nýbrž jako součást potravy. Koka je rostlina, která slouží jako stimulant. K výrobě kokainu se používá její extrakt spolu s různými látkami.

Kokainovník pravý

Kokainovník pravý Kokainovník pravý (lat. Erythroxylon coca) je nejrozšířenější a nejznámější rostlina z rodu Erythroxylum.
Lidové a slangové názvy: Koka, Kokain, Rudodřev koka, Kokastrauch, Coca, Huanacoblatt, Mamacoca, Coca bush, Cocain tree, Ipatú, Khoka, Pató

Jedná se o malý strom nebo keř, rostoucí převážně v Jižní Americe. Má prutovité větve kryté červenohnědou borkou (odtud i dřívější český název „rudodřev“), podlouhlé listy měřící 3-6 cm na délku a 0,8-1,2 cm na šířku. Jsou slabě kožovité a mají charakteristickou žilnatinu. Květy tvoří pěticípý kalich a pětilistá koruna. Plod je podlouhle vejcovitá, asi 0,7-1 cm dlouhá jednosemenná peckovice, mající červené zabarvení v době zralosti.

Kokainovník pravý pochází pravděpodobně z vlhkých pralesů na východních svazích bolívijských a peruánských And, roste od 300 m až do výše cca 2000 m. I když největším producentem kokových listů je Jižní Amerika (Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní Brazílie), pěstuje se omezeně i na Jávě, Srí Lance a v Austrálii.

Mezi nejstarší způsoby užití patří žvýkání kokových listů s páleným vápnem nebo rostlinným popelem. Coqueros (indiáni žvýkající koku) nosili listy ve vlněných nebo kožených vacích a vápno v malých tykvích. V současné době žvýká koku asi 15 milionů lidí, převážně se jedná o latinskoamerické domorodce. Ti však koku nepoužívají jako drogu, nýbrž jako potravu.
V některých oblastech pěstování, např. v Bolívii, se koka legálně prodává porcovaná ve varných sáčcích. Tento čaj je bez vedlejších nebo intoxikačních účinků kokainu, zmenšuje hlavně bolesti hlavy a žaludku, zvyšuje fyzické i duševní síly člověka. V Bolívii je tento čaj podáván například na letišti v La Pazu, pomáhá turistům k překonání převýšení - změna tlaku a hustoty vzduchu.
V tradiční medicíně se koka používá například proti bolestem hlavy (potírání spánků rozdrcenými listy), na uklidnění žaludku (smíchaní s medem) či k léčbě cukrovky.
Nejrozšířenějším způsobem užití je šňupání.
Zajímavé odkazy: Vymícení koky (anglicky), Koka (česky), Koka (anglicky).

Kečuánština

Kečujština neboli kečuánština, španělsky quechua, vlastním jménem runa simi (doslova: 'lidská řeč'), je nejrozšířenější indiánský domorodý jazyk v Americe, používaný zejména v Peru a Bolívii (v obou zemích je od roku 1975 respektive 1977 jedním z úředních jazyků), dále pak v přilehlých oblastech Ekvádoru, Kolumbie, Chile a Argentiny. Hovoří jím asi 14 milionů obyvatel, z toho 9,6 milionu představují rodilí mluvčí. Následují mluvčí aymarštiny a guaraní.
Původně se na pobřeží a v centrálním Peru setkáváme s protokečuánštinou, která se postupně šíří na jih. Když se v oblasti, hlavně v Cuzcu, usadili inkové a založili inckou říší Tawantisuyu, přijali kečuánštinu a postupně ji na přelomu 15. a 16. století prosadili jako lingua franca v celé své říši (původně hovořili jazykem "puquina"). Po degradaci zemědělské půdy v Andách v druhé polovině 20. století, došlo k přesídlení obyvatel do amazonské části Peru. Postupně se kečujština šíří i do ostatních států a rozdrobuje na dialekty.

Geografie - Mapa Bolívie

Map of Bolivia Bolívie je vnitrozemským státem v centrální části Jižní Ameriky. Je pátou největší zemí Jižní Ameriky. Bolívie sousedí na jihu s Argentinou, na západě s Chile a Peru, na severozápadě s Brazílií a na jihozápadě s Paraguaií. Nejvyšším vrcholem je vulkán Samaja (6542 m). Nejdůležitější řeky jsou Acre, Madre de Dios, Abuňa, Beni, Mamoré, Ichilo a Ibare. Na západě Bolivie se rozkládají Andy, v těchto místech nazývaných Puna, které se na jejím území rozestupují do šíře až 800km2 a výše kolem 4000m. Na severovýchodě Puny leží asi 3700-3800m vysoké lávové plato Altipano, které od sebe dělí velehorskou poušť Cordillery Occidental, ve které se u chilských hranic objevuje několik vyhaslých i aktivních vulkánů, a hustě zalesněnou oblast Cordillera Oriental, která má i velké zalednění. Na jihozápadě vyplňují Altipano slané jezero Lago de Poopó a slaný močál Salar de Uyuni a s ním i menší slaný močál Salar de Coipasa.






Jezero Titicaca

Mapa jezera Titicaca Titicaca je největší jezero Jižní Ameriky s rozlohou 8 288 km2. Nachází se na Altiplanu, náhorní plošině And; západní část jezera patří Peru, východní část Bolívii. Jezero Titicaca je nejvýšše položené jezero na světě, kde se provozuje komerční lodní doprava. Leží v nadmořské výšce 3 821 metrů, je 194 kilometrů dlouhé, 65 km široké a má průměrnou hloubku 140 až 180 m, maximální hloubku 280 m (i když někteří domorodci tvrdí, že je bezedné). Do jezera přitéká více než 25 řek. V jezeře je mnoho velkých a malých ostrovů, na kterých se nachází pozůstaky kultury Inků, např. Isla del Sol. Pro domorodce je významný rybolov v jezeře.
Původ jména Titicaca není přesně znám. V jazyze indiánského kmene Aymarů má odkazovat na dvě slova: titi je velká kočka a kak znamená skály. Volně přeloženo tedy znamená "skály pum". Podle legendy první Inka, Manco Capac, sestoupil přes skálu na ostrově Slunce na Zemi. Tato skála (s troškou fantazie) měla tvar hlavy pumy. Ležící kočka je také poznat, když se mapa s jezerem otočí o 180 °.

Podnebí

Přes nízkou průměrnou roční teplotu vody (10 až 12 °C) jezero Titicaca kladně ovliňuje teplotu okolí, takže se na pobřeží dají pěstovat brambory, ječmen a kukuřice. Okolí jezera Titicaca se považuje za pravlast brambor.

Vlajka Bolívie

Vlajka Bolívie Současná podoba vlajky Bolívie byla přijata v roce 1851. Skládá se ze tří vodorovných pruhů: červeného, žlutého a zeleného. Na státní vlajce je ve středu umístěn státní znak, na národní není.
Podle některých zdrojů znamená červená barva bolivijská zvířata a osvobozeneckou armádu, zelená znamená plodnost a žlutá minerální bohatství.
Často vídaným symbolem v Bolívii je wiphala.





Bolivijský erb (znak)

Bolivijský erb (znak)













Velká města

Santa Cruz de la Sierra

Santa Cruz de la Sierra, běžně nazývan pouze Santa Cruz byl založen španělem Ñuflo de Chávez (26. února 1560) 220km východně od současné lokality - pár kilometrů jižně od současného San José de Chiquitos (založené Jezuitskou misií roku 1792). Po konfliktech s indiány bylo ke konci 16. století přesunuto na současné místo - na břeh řeky Piraí, asi 50 km východně od úpatí Cordillera Oriental.
Santa Cruz je na východu země ve výšce 416 metrů nad mořem a je spojeno železnicí s Argentinou a Brazílií a silnicí s Trinidadem, Cochabambou a Chacou. V Santa Cruz je také jedno z největších bolivijských mezinárodních letišť - Viru Viru International Airport. Klima je tropické, ale protože se město nachází na hranicích amazonských deštných pralesů a suché oblasti Chaco, je zde počasí a klima mnohem příjemnější než v deštných pralesích.

La Paz

La Paz La Paz je největší bolivijské město a je sídlem vlády, umístěné ve vysokohorské roklině ve výšce 3632 metrů nad mořem. La Paz byl založen roku 1548 Alonsem de Mendozou na říčce Río Choqueyapu (pojmenované po původním obyvatelstvu - Chuquiago), kde bylo původně nalezeno zlato. Původní nazev La Pazu byl Nuestra Señora de La Paz (Naše dáma míru). Jméno připomínalo obnovu míru po vzpouře Gonzala Pizzaza a spoludobyvatelů proti peruánskému místokráli Blasco Núñez Vela, která byla dva roky předtím. Při cestě do La Pazu je nejprve město El Alto, které je také nazýváno předměstím La Pazu. V El Alto je mezinárodní letiště. La Paz je situován 16°30' jižně a 68°8' západně (-16.5, -68.1333).
Nejzajímavějšími festovaly jsou El Gran Poder, který je na přelomu května a června, nebo festival hojnosti Alasitas (24. leden).
Levné a čisté ubytování s horkou vodou (alespoň část dne) nabízí: Alojamiento El Solario (telefon: 02-367693, adresa: Salle Murillo 776), Hostal Maya (telefon: 02-311970, adresa: Calle Sagárnaga 339), moderní Hotel Alem (telefon 02-367400, fax 02-350579, adresa: Calle Sagárnaga), Hotel Latino (telefon: 02-282828, Av Péru 171 - pokoje vč. TV a telefonu, ale 2x dražší než ostatní). Většinou pořídíte ubytování za cca 5-10 dolarů na noc. (záleží zda chcete pokoj s koupelnou nebo bez) - osobně bych připlatil :) V La Pazu najdete hodně kvalitních restaurací a fast foodů. Osobně nedoporučuji jídlo z ulice, ale spíše restauraci nebo místní zakryté fast foody. Pro závisláky na Mc Donald's je jeden an El Prado a Burger King na rohu Mercado a Socabaya. Ale jste v La Pazu, tak zkuste typická jídla, třeba v Restaurant Laza (adresa: Calle Bozo 244) na Plaza Alonzo de Mendoza, Bar Tiwanaku (adresa: roh Calle Oruro a México), nebo Casa de los Paceños (adresa: Calle Sucre 856), která nabízí typické lapazské pokrmy jako saice, sajta, fricasé, chairo.

Cochabamba

Cochabamba is a city in central Bolivia, located in a valley bearing the same name in the Andes mountain range. It is the capital of the Cochabamba Department and is the third-largest city in Bolivia with a metropolitan population of more than 800,000 people. The name derives from a compound of the Quechua words qhocha, or lake, and pampa, or open plain.
The city was founded on August 2, 1571 by orders of Viceroy Francisco de Toledo. It was to be an agricultural production center to provide food for the mining towns of the relatively nearby Altiplano region, particularly the city of Potosí. With the silver mining industry at its height, Cochabamba thrived during its first centuries of existence. The city entered a period of decline during the 18th century as mining began to wane. However, since the late 19th century is has again been generally successful as an agricultural center for Bolivia.
Currently, Cochabamba is an economically active city and tends to be one of the more socially liberal locations in the nation. Like other large cities in the Andes, Cochabamba is a city of contrasts. Its downtown core, around areas such as Plaza Colón or Plaza 14 de Septiembre, is generally quite modern. There are bright lights, bustling streets, and countless automobiles and internet cafes. It is in these locations where the majority of the city's business and commercial industries are found. An active nightlife is centered around Calle España (Spain Street) and also along a broad tree-lined boulevard called El Prado. As one moves further out from the city-center, however, the communities become less technologically advanced. Cochabamba's outlying neighborhoods often find themselves with higher crime rates and lacking electricity, indoor plumbing, and paved streets.
South America's biggest open-air market, called La Cancha, is open seven days a week in Cochabamba, though the busy market days are Wednesdays and Saturdays. The city is also the home of the Universidad Mayor de San Simón, one of the largest and most prominent public universities in Bolivia, as well as several smaller colleges. Residents of the city and surrounding areas are commonly referred to as Cochabambinos.
Cochabamba is served by Jorge Wilstermann International Airport (IATA code CBB), which handles domestic and international flights. It also houses the headquarters of Lloyd Aereo Boliviano, Bolivia's national airline.

Prohlédněte si také Fotografie z Bolívie


Zdroje: Wikipedia (CS) a Wikipedia (EN).

Bolivia · chov brouků · entomologie · sklípkani